Macron, jediný lídr Evropy. Proč Francie udává a bude stále silněji udávat kurz

Příští úterý (5. března) přijede do Prahy Emmanuel Macron. Jezdí sem docela často, tentokrát má ale jasnou agendu – energetiku. Přiváží s sebou šéfa společnosti Électricité de France, která je jedním ze dvou uchazečů o stavbu nových atomových bloků v Dukovanech a Temelíně. 

Jedním z pilířů Macronovy návštěvy je jaderné fórum na francouzské ambasádě, kterého by se měli zúčastnit prezident Petr Pavel i premiér Petr Fiala.

Macron je ale především strůjcem toho, že se v Evropě mohou jaderné bloky i v soukromých firmách se státní podporou nebo garancemi ceny vůbec stavět. Při současné evropské regulaci a obrovské nejistotě, kterou vytváří, totiž nové jaderné bloky nevychází jako ziskové projekty. Staly se spíš veřejnými investicemi do energetiky jako kritické infrastruktury.

Až do loňského roku mohly státy z veřejných peněz bez vyjednání výjimek dotovat a garantovat výnosy jen u obnovitelných zdrojů. Francie ale prosadila, že stejnou podporu mohou získat i jaderné bloky, které se začnou stavět do roku 2035. Macron tomu říká „zelený jaderný program“. A Francie se chce k bezuhlíkové ekonomice dostat právě přes velké investice do jádra.

Macronovi se pro mnohé překvapivě podařilo přesvědčit německého kancléře Scholze, aby na ozelenění jádra kývl. Němci dostali výměnou za to možnost podobné státní podpory na výstavbu plynových elektráren. Takže výsledkem dohody Macron–Scholz, na kterou kývly všechny ostatní země, je ozelenění jádra i plynu.

Samotná Francie, která pokrývá právě z jádra 85 procent své spotřeby energie a ještě ji masivně vyváží do sousedního Německa, se chystá ke svým 58 reaktorům, z nichž některé už dosluhují, přidat dalších šest.

S jaderným programem začíná Polsko, které si u amerického Westinghousu objednalo zatím tři reaktory. Plánuje ale i další jadernou elektrárnu. Do nových jaderných bloků se chtějí pustit Nizozemci či Švédové.

Francouzská jaderné koalice je velmi silná. Výrazně silnější než odpůrci jádra z Německa a Rakouska. A jsou v ní i země, které jsou považované za velmi „zelené“, jako je Švédsko. A sousední Finsko má z posledních let spolu právě s Francií a Británií s výstavbou nových bloků nejvíce zkušeností. I těch špatných spojených s termínovým protahováním staveb a jejich masivním prodražováním.

Nový jaderný program je evropskou realitou. Francie tím řeší nejen svoji energetiku, ale i obrovský impuls pro své hospodářství, které se podobně jako v jiných evropských zemích potácí ve stagnaci. 

Jediným evropským stavitelem jaderných bloků je v současnosti státní francouzská Électricité de France. I kdyby dostala zakázky jen na část nových reaktorů, které se v této chvíli po Evropě připravují, byl by to obrovský ekonomický impuls. 

Do staveb budou samozřejmě zapojeni dodavatelé z řady dalších zemí, to klíčové ale bude francouzské.

Navzdory všem velkým slovům o energetice obnovitelných zdrojů je zřejmé, že budoucnost evropské energetiky je atomová. A tím pádem do značné míry francouzská. 

Němci, kteří loni vypnuli své poslední jaderné reaktory, věřili, že dotlačí Evropu do svých představ o obnovitelných zdrojích jištěných plynem. Putinův útok na Ukrajinu, odpojení od ruského plynu a obrovské výkyvy v cenách ukázaly, že německá cesta v energetice je mimořádné riskantní – jak ekonomicky, tak energeticky.

Čísla hovoří za vše: Německo je zemí s téměř nejdražší elektřinou v Evropě, Francie má naopak jednu z nejlevnějších. A značná část zemí Evropy od Švédska po Polsko a Nizozemsko dává přednost francouzské jaderné cestě před německou „zelenou“.

Tento týden se Emmanuel Macron pasoval do role nejsilnějšího jestřába ve vztahu k Rusku. Rychle přečetl situaci, kdy Ukrajincům zjevně dochází peníze a zbraně poté, co v americkém Kongresu uvázlo schvalování dalšího balíku pomoci, což může výrazně pomoci ruskému postupu ve válce. Proto svolal do Paříže konferenci o urgentní pomoci Ukrajině, aby Evropa vykryla alespoň dočasně americký výpadek.

A zjevně poslal partnerům ze zemí NATO, kteří se do Paříže chystali, podklady, z nichž bylo zjevné, že chce jít hodně daleko. Největší reklamu Macronovi udělal svým apelujícím, vyděšeným videem slovenský premiér Robert Fico, když občanům oznámil, že ho mrazí z toho, jestli se má na schůzce jednat o nasazení vojáků NATO na Ukrajině. Situaci vyhrotil tím, že před odletem k Macronovi svolal v Bratislavě bezpečnostní radu státu.

Den po schůzce se v britském Guardianu a na BBC objevily Macronovy citáty z jednání, které dávaly Ficovi za pravdu. Francouzský prezident na schůzce prohlásil, že nemůže vyloučit vyslání sil NATO na Ukrajinu. To byla zatím nejsilnější výhrůžka Rusku. 

Macron důrazně opakoval, že je potřeba udělat úplně všechno proto, aby bylo Rusko na Ukrajině poraženo. „Není tu shoda na oficiální podpoře vyslání jakýchkoliv pozemních sil. To znamená, že nemůže být nic vyloučeno. Uděláme všechno, abychom zajistili, že Rusko nezvítězí,“ prohlásil Macron.

Zároveň upozornil, že už jsou pasé všechna tabu, jaké zbraně by se na Ukrajinu neměly dodávat. Třeba střely s dlouhou dráhou letu nebo letadla. Ty se tam dosud neposílaly, aby se Rusko příliš nedráždilo. 

„Musíme udělat vše, co můžeme, abychom dosáhli svého cíle,“ apeloval francouzský prezident. „Postoj Ruska se mění. Snaží se zabrat další území a nehledí jen na Ukrajinu, ale také na mnoho dalších zemí, takže Rusko představuje větší nebezpečí.“

To byla rozbuška pro reakce dalších zemí. Vyslání vojáků vyloučil americký prezident Joe Biden, polský premiér Tusk i Petr Fiala. Francie během dne ještě dodávala detaily k Macronovým slovům. Z prohlášení premiéra a ministra zahraničí bylo zřejmé, že Paříž je připravena armádu poslat. Ne přímo bojovníky na frontu, ale jednotky, které by plnily speciální úkoly, jako je kyberbezpečnost, odminovací operace nebo výroba zbraní na místě.

„Musíme zvážit nové postupy na podporu Ukrajiny, které budou reagovat na její specifické potřeby. Některé formy naší podpory by mohly vyžadovat přítomnost vojáků na ukrajinském území, aniž by se příslušníci francouzských ozbrojených sil přímo zapojovali do bojů,“ řekl v parlamentu v reakci na Macronova slova ministr zahraničí Stéphane Séjourné.

Francie se tak postavila do čela tažení proti agresi Vladimira Putina na Ukrajině. Vzala na sebe roli, kterou dosud drželo spíš akutně ohrožené Polsko. Od jediné země Evropské unie, která je jadernou mocností a má nejsilnější armádu, je to přirozené. 

Macron chce zjevně demonstrovat odhodlání a sílu jaderné země a snažit se Rusko zastrašit. Nikdo jiný v Unii to také udělat nemůže. Kdyby tak mluvili Němci, má to výrazně větší sílu.